Eduard IV.

Eduard IV.
král Anglie a pán Irska
Eduard IV.
Doba vlády	4. března 1461 – 31. října 1470 11. dubna 1471 – 9. dubna 1483
Korunovace	28. června 1461
Narození	28. dubna 1442 Rouen
Úmrtí	9. dubna 1483 (ve věku 40 let) Westminster
Pohřben	Kaple svatého Jiří ve Windsoru
Předchůdce	Jindřich VI.
Nástupce	Jindřich VI. Eduard V.
Manželka	Alžběta z Woodville
Potomci	Eduard V. Alžběta z Yorku Richard ze Shrewsbury
Rod	Yorkové
Otec	Richard Plantagenet
Matka	Cecílie Nevillová
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard IV. (28. dubna 1442 Rouen – 9. dubna 1483) byl králem Anglie v období 4. března 1461 až 2. října 1470 a znovu od 11. dubna 1471 až do své smrti.

Nástup na trůn

Eduard, pocházející z rodu Yorků, se narodil v Rouen ve Francii a byl druhým synem Richarda, vévody z Yorku, který si činil nárok v nástupnictví na anglický trůn, a Cecílie Nevillové. Byl nejstarším ze synů, kteří dosáhli dospělosti. Uplatňování nároku vévody z Yorku na anglický trůn roku 1460 byla hlavní příčina vypuknutí konfliktu známého jako války růží. Když byl jeho otec v bitvě u Wakefieldu zabit, přešel nárok na trůn na Eduarda.

S podporou Richarda Nevilleho, hraběte z Warwicku, porazil Eduard Lancastery v několika bitvách. V době, kdy byl Jindřich s manželkou na vojenském tažení na severu země, Warwick ovládl hlavní město a roku 1461 prohlásil v Londýně Eduarda anglickým králem. Eduard podpořil svůj nárok na trůn rozhodným vítězstvím v bitvě u Towtonu. I když bylo Eduardovi pouze devatenáct let, byl schopným vojenským velitelem.

Svržení z trůnu

Warwick se domníval, že Eduardovým prostřednictvím bude dál ovládat zemi a že ho přiměje ke sňatku vytvářejícím spojenectví s důležitou mocností na kontinentu. Eduard se ale bez jeho vědomí oženil s Alžbětou z Woodvile, která byla obklopena sice nepříliš bohatými, ale zato ambiciózními lancasterskými příbuznými. Warwick nelibě nesl vliv, který měla tato skupina lidí na Eduarda a tak se s podporou Jiřího, vévody z Clarence postavil na vojenský odpor proti Eduardovi. Hlavní část Eduardova vojska (bez něho samotného), byla poražena roku 1469 v bitvě u Edgecote Moor a Eduard byl o něco později zajat u Olney. Warwick pak vládl jeho jménem. Mnoho šlechticů, kteří byli příznivci krále, ale hrozilo vzpourou a tak ho musel Warwick propustit. Eduard se pokusil s Warwickem a Clarencem usmířit.

Roku 1470 se Warwick a Clarence vzbouřili znovu, ale byli poraženi a byli nuceni utéci do Francie. Tam vytvořili spojenectví s Markétou z Anjou, manželkou Jindřicha VI., a souhlasili s úmyslem Jindřichova návratu na trůn. Podporovaní Francií vylodili se roku 1470 v Anglii. Eduard byl nucen poté, co zjistil, že se na stranu Lancasterů přidal i Jan Neville, odjet ze země.

Návrat na trůn

Jindřich se roku 1470 vrátil na anglický trůn a Eduard se uchýlil do Burgundska v doprovodu svého bratra Richarda, vévody z Gloucesteru. V Burgundsku vládl jeho švagr Karel, vévoda burgundský. I když se zpočátku Karel nechtěl angažovat na Eduardově straně, poté, co Francie vyhlásila Burgundsku válku, změnil názor a sestavil armádu, aby Eduardovi pomohl získat zpět anglický trůn.

Když se vrátil domů s relativně malým vojskem, aby se vyhnul většímu konfliktu, rozhodl se pouze uplatnit nárok na vévodství. Město York ale zavřelo před jeho vojskem své brány. Poté se Eduard vydal na jih a začal získávat podporu. Přidal se k němu i jeho bratr Jiří, vévoda z Clarence. Eduard a Jiří porazili Warwicka v bitvě u Barnetu a poté, co v této bitvě Warwick padl, byla porážka zbytku lancasterských sil roku 1471 v bitvě u Tewkesbury již jednodušší. V této bitvě nebo krátce poté byl zabit i poslední lancasterský dědic Eduard z Westminsteru. Eduard o několik dní později dorazil do Londýna a Jindřicha VI., který byl uvězněn, nechal zabít, čímž byli Lancasterové zcela poraženi.

Dva Eduardovi mladší bratři Jiří, vévoda z Clarence a Richard, vévoda z Gloucesteru (později král Richard III.) se oženili s Izabelou a Annou Nevillovou. Obě byly dcery Warwicka a Anny Beauchampové a byly soupeři v nástupnictví na anglický trůn. Jiří byl později obviněn z osnování vzpoury proti Eduardovi, uvězněn v Toweru a 18. února 1478 soukromě popraven.

Pozdní období vlády

Eduard nemusel do konce své vlády řešit žádnou vzpouru, protože rod Lancasterů byl zničen a jediný jeho soupeř Jindřich Tudor žil v exilu. Roku 1475 vyhlásil válku Francii a mírová dohoda z Picquigny mu přinesla jednorázovou platbu 75 000 korun a roční rentu ve výši 50 000 korun. Dokázal také roku 1482 odrazit pokus Alexandra Stewarta, bratra skotského krále Jakuba III., zmocnit se skotského trůnu.

Eduardovo zdraví se, i z důvodu jeho nezdravého životního stylu, zhoršovalo a postupně ho postihovaly různé choroby. Na Velikonoce roku 1483 ho postihla vážná nemoc, ale byl schopen jmenovat svého bratra Richarda jako protektora, než 9. dubna 1483 zemřel. Je pohřben v kapli Svatého Jiří ve Windsorském hradu. Eduardovým nástupcem se stal jeho dvanáctiletý syn Eduard.

Odkaz

Eduard byl neobyčejně schopným vojenským velitelem, porazil a zničil rod Lancasterů a nikdy nebyl v bitvě poražen. Byl také úspěšným a oblíbeným králem. Období jeho vlády znamenalo zpočátku obnovení práva a pořádku, i když ke konci se začalo objevovat více pirátství a banditů. Eduard byl také úspěšným obchodníkem, který investoval do několika společností v City.

Eduardův rod se ale na anglickém trůnu udržel jen něco přes dva roky. Byl také jedním z mála mužských členů svého rodu, kteří zemřeli přirozenou smrtí (jeho otec i bratr padli v bitvě, dědeček i jiný bratr byli popraveni). Eduardovu nejstaršímu synovi byl udělen titul Princ z Walesu ve věku sedmi měsíců. I když byl po svém nástupu na trůn mladý Eduard velmi rychle sesazen a nahrazen Richardem, který nedlouho poté padl v bitvě u Bosworthu, stala se Eduardova dcera Alžběta z Yorku manželkou krále z rodu Tudorovců Jindřicha a v její osobě pokračoval vliv Yorků na Anglii.

Potomci

Edward IV. měl se svojí manželkou Alžbětou Woodville celkem deset dětí z nich sedm se dožilo dospělosti. Jejich děti parlament v roce 1483 prohlásil za nelegitimní, aby Edwardův bratr Richard mohl bez problémů nastoupit na trůn.

• Alžběta z Yorku (11. února 1466 – 11. února 1503), ⚭ 1486 Jindřich VII. Tudor (28. ledna 1457 – 21. dubna 1509), král Anglie a pán Irska od roku 1485 až do své smrti
• Marie (11. srpna 1467 – 23. května 1482)
• Cecilie z Yorku (20. března 1469 – 24. srpna 1507),

  ⚭ 1485 Ralph Scrope, sňatek anulován o rok později

  ⚭ 1487/88 John Welles (1450 – 9. února 1498), 1. vikomt Welles

  ⚭ 1502/04 Thomas Kyme

• Eduard V. (2. listopadu 1470–1483/5), král Anglie a pán Irska od 9. dubna 1483 do 20. června téhož roku, byl starším z bratrů přezdívaných Princové z Toweru
• Markéta (*/† 1472)
• Richard ze Shrewsbury, 1. vévoda z Yorku (17. srpna 1473–1483/5), vévoda z Yorku a z Norfolku, hrabě z Nottinghamu, mladší z Princů z Toweru
• Anna z Yorku (2. listopadu 1475 – 23. listopadu 1511), ⚭ 1495 Thomas Howard (1473 – 25. srpna 1554), 3. vévoda z Norfolku
• George Plantagenet, 1. vévoda z Bedfordu (1477–1479)
• Kateřina z Yorku (14. srpna 1479 – 15. listopadu 1527), ⚭ 1495 William Courtenay (1475–1511), 1. hrabě z Devonu
• Bridget z Yorku (1480–1517), jeptiška

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard IV. na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward IV of England na anglické Wikipedii.

Literatura

• NEILLANDS, Robin. Války růží. Praha: Naše vojsko, 2002. 187 s. ISBN 80-206-0620-3. 

Související články

• Lancasterové a Yorkové

Angličtí panovníci
Alfréd Veliký • Eduard I. Starší • Æthelstan • Edmund I. • Eadred • Edwy • Edgar • Eduard II. Mučedník • Æthelred II. • Sven Vidlí vous • Edmund II. • Knut I. Veliký • Harold I. • Hardiknut • Eduard III. Vyznavač • Harold II. Godwinson • Vilém I. Dobyvatel • Vilém II. Ryšavý • Jindřich I. • Štěpán III. z Blois • Jindřich II. Plantagenet • Richard I. Lví srdce • Jan Bezzemek • Jindřich III. Plantagenet • Eduard I. • Eduard II. • Eduard III. • Richard II. • Jindřich IV. • Jindřich V. • Jindřich VI. • Eduard IV. • Jindřich VI. • Eduard IV. • Eduard V. • Richard III. • Jindřich VII. • Jindřich VIII. • Eduard VI. • Marie I. Tudorovna • Alžběta I. • Jakub I. Stuart • Karel I. Stuart • Oliver Cromwell, lord protektor • Richard Cromwell, lord protektor • Karel II. Stuart • Jakub II. Stuart • Marie II. Stuartovna a Vilém III. Oranžský • Anna Stuartovna