Fluorid promethitý
Fluorid promethitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Fluorid promethitý |
Anglický název | Promethium(III) fluoride |
Německý název | Promethium(III)-fluorid |
Sumární vzorec | PmF3 |
Vzhled | růžová pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13709-45-0 |
PubChem | 129681501 |
SMILES | [F-].[F-].[F-].[Pm+3] |
InChI | InChI=1S/3FH.Pm/h3*1H;/q;;;+3/p-3 Key: GBTXURQYFJSURZ-UHFFFAOYSA-K |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 203,91 g/mol (147Pm) |
Teplota tání | 1338 °C |
Hustota | 6,72 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | málo rozpustný |
Struktura | |
Krystalová struktura | šesterečná |
Hrana krystalové mřížky | a = 697 pm, c = 719 pm |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid promethitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PmF3.
Příprava
Fluorid promethitý lze připravit přidáním kyseliny fluorovodíkové do roztoku kyseliny dusičné s ionty Pm3+:[1]
- Pm3+(aq) + 3 F−(aq) → PmF3↓
Vlastnosti
Fluorid promethitý je růžová radioaktivní pevná látka s teplotou tání 1338 °C, která je málo rozpustná ve vodě. Krystalizuje v šesterečné soustavě (typu fluoridu lantahnitého) s parametry mřížky a = 697 pm a c = 719 pm. Vypočtená hustota fluoridu promethitého je 6,72 g/cm3.[2]
Po zahřátí PmF3·x H2O vzniká fluorid-oxid promethitý (PmOF), který má fialovorůžovou barvu.[2]
Fluorid promethitý je možné redukovat na kovové promethium. Reakci je nutné provádět v kelímku z tantalu, jako vedlejší produkt vzniká fluorid lithný:[3]
- 3 Li + PmF3 → Pm + 3 LiF
Touto reakcí poprvé vyrobil Fritz Weigel roku 1963 kovové promethium.[3]
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Promethium(III) fluoride na anglické Wikipedii a Promethium(III)-fluorid na německé Wikipedii.
- ↑ GMELIN, Leopold. Gmelins Handbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Verlag Chemie GMBH 204 s. Dostupné online. ISBN 978-0-387-93410-5. S. 194–195. (německy)
- ↑ a b WEIGEL, F. Die Chemie des Promethiums. In: Radiochemie. Berlin, Heidelberg: Springer, 1969. Dostupné online. ISBN 978-3-540-35960-9. DOI 10.1007/BFb0051097. S. 587–588. (německy)
- ↑ a b WEIGEL, F. Darstellung von metallischem Promethium. Angewandte Chemie. 1963-05-21, roč. 75, čís. 10, s. 451–451. Dostupné online [cit. 2024-01-08]. ISSN 0044-8249. DOI 10.1002/ange.19630751009. (anglicky)
Anorganické soli promethité | |
---|---|
Halogenidy a pseudohalogenidy | |
Soli kyslíkatých kyselin (neuvedeny soli | Chlorečnan promethitý (Pm(ClO3)3) • Chloristan promethitý (Pm(ClO4)3) • Bromičnan promethitý (Pm(BrO3)3) • Jodičnan promethitý (Pm(IO3)3) • Orthojodistan promethitý (Pm5(IO6)3) • Metajodistan promethitý (Pm6I4O23) • Siřičitan promethitý (Pm2(SO3)3) • Síran promethitý (Pm2(SO4)3) • Dithionan promethitý (Pm2(S2O3)3) • Seleničitan promethitý (Pm2(SeO3)3) • Selenan promethitý (Pm2(SeO4)3) • Dusičnan promethitý (Pm(NO3)3) • Fosforečnan promethitý (PmPO4) • Hydrogenfosforečnan promethitý (Pm2(HPO4)3) • Metafosforečnan promethitý (Pm(PO3)3) • Hydrogendifosforečnan promethitý (PmHP2O7) • Uhličitan promethitý (Pm2(CO3)3) • Wolframan promethitý (Pm2(WO4)3) • Vanadičnan promethitý (PmVO4) • Orthoboritan promethitý (PmBO3) |
Soli tvořené záměnou vodíku ze sloučenin typu prvekx – vodíky | |
Protože je promethium radioaktivní a velmi nestálý prvek, jsou velmi nestálé i jeho sloučeniny |