Fritz Wolfgang London
Fritz Wolfgang London | |
---|---|
Narození | 7. března 1900 Vratislav |
Úmrtí | 30. března 1954 (ve věku 54 let) Durham |
Příčina úmrtí | leukemie |
Bydliště | Spojené státy americké |
Alma mater | Mnichovská univerzita |
Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik a chemik |
Zaměstnavatelé | Humboldtova univerzita Dukeova univerzita |
Ocenění | Lorentzova medaile (1953) člen American Physical Society |
Rodiče | Franz London[1] |
Příbuzní | Heinz London[1] (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fritz Wolfgang London (7. března 1900, Vratislav tehdy Německo – 30. března 1954, Durham, Severní Karolína, USA) byl německo-americký fyzik. Od roku 1939 byl pracoval na Dukeově univerzitě v Durhamu a v roce 1941 byl zvolen členem Americké fyzikální společnosti.
Fritz London vyvinul teorii chemické vazby homopolárních molekul. Jeho práce jsou považovány za milníky v moderní chemii a jsou uváděny ve všech učebnicích fyzikální chemie. Je po něm pojmenována interakce mezi dočasnými dipóly (multipóly) v molekule - Londonova disperzní síla.
Se svým bratrem Heinzem Londonem významně přispěl k pochopení elektromagnetických vlastností supravodičů a byl nominován na Nobelovu cenu za chemii při pěti různých příležitostech.
Život a studia
London se narodil ve Vratislavi v Německu (nyní Vratislav, Polsko) do bohaté německo-židovské rodiny vyšší střední třídy. Studoval v Bonnu, Frankfurtu nad Mohanem, Göttingenu, Mnichově a Paříži. V roce 1921 získal doktorát v Mnichově. Poté, co krátce pracoval jako učitel, pokračoval ve studiu fyziky v Göttingenu a Mnichově v letech 1922 až 1925. Byl asistentem Paula Petera Ewalda na Technické univerzitě ve Stuttgartu v letech 1926/27 a studoval v Curychu a Berlíně u Erwina Schrödingera. Docenturu získal v Berlíně v roce 1928.
Jako Žid ztratil London své místo na univerzitě v Berlíně poté, co Hitlerova nacistická strana schválila rasové zákony roku 1933. Přijal pak hostující pozice v Anglii, později ve Francii a v roce 1939 emigroval do Spojených států, kde se v roce 1945 získal občanství.
Ve Spojených státech se stal profesorem teoretické chemie na Dukeově univerzitě v Durhamu. V roce 1941 byl zvolen členem Americké fyzikální společnosti a v roce 1953 byl jmenován profesorem fyzikální chemie.
V roce 1953 mu byla udělena Lorentzova medaile. Na Nobelovu cenu za chemii byl nominován pětkrát, ale nikdy ji neobdržel. Zemřel na srdeční onemocnění v Durhamu v Severní Karolíně v roce 1954 v pouhých padesáti čtyřech letech.
Práce a výzkum
- Společně s Walterem Heitlerem publikoval v roce 1927 první kvantově mechanické zpracování chemické vazby v molekule vodíku (základy teorie valenční struktury a teorie valenční vazby). Bylo to krátce po zavedení kvantové mechaniky Heisenbergem a Schrödingerem, protože kvantová mechanika byla klíčová při jejich vysvětlení kovalentní vazby. Další nezbytným objevem byl Pauliho princip o nerozlišitelnosti elektronů.
- Jeho první přednáška v roce 1928 na Friedrich-Wilhelms-Universität v Berlíně pojednávala o kvantové mechanice, zejména aplikacích na problémy více těles a chemii.
- V roce 1939 vydal knihu La théorie de l'observation en mécanique quantique, kterou napsal s Edmondem Bauerem (1880–1963).
- London vyvinul teorii chemické vazby homopolárních molekul. Jeho práce jsou považovány za milník v moderní chemii.
- V oblasti mezimolekulárních sil vytvořil výraz disperzní efekt pro přitažlivost mezi dvěma atomy vzácných plynů ve velké vzdálenosti (asi 1 nanometr) od sebe. V současné době je tato interakce označována Londonova disperzní síla. Pro atomy a nepolární molekuly je Londonova disperzní síla jedinou mezimolekulární silou a je zodpovědná za jejich existenci v kapalném a pevném stavu. Pro polární molekuly je tato síla jednou z částí van der Waalsovy síly spolu se silami mezi permanentními molekulárními dipólovými momenty.
- Spolu se svým bratrem Heinzem Londonem vyvinul fenomenologickou interpretaci supravodivosti, která přispěla k lepšímu pochopení chemických pozorování pomocí kvantové mechaniky. Předpověděl vliv kvantování toku v supravodičích a postuloval, že elektrodynamika supravodičů je popsána masivním polem.
- London také vyvinul teorii rotační odezvy supravodiče, která způsobuje rotaci supravodiče a generuje magnetické pole. Tento efekt se po něm nazývá Londonův moment a je využíván v modelech rotační dynamiky neutronových hvězd.
- V USA pracoval především v oblasti superfluidity.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Fritz London na německé Wikipedii a Fritz London na anglické Wikipedii.
- ↑ a b London, Fritz - Deutsche Biographie. Dostupné online. [cit. 2018-04-27].
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fritz Wolfgang London na Wikimedia Commons
Nositelé Lorentzovy medaile | |
---|---|
1927–1970 | Max Planck (1927) • Wolfgang Pauli (1931) • Peter Debye (1935) • Arnold Sommerfeld (1939) • Hendrik Kramers (1947) • Fritz Wolfgang London (1953) • Lars Onsager (1958) • Rudolf Peierls (1962) • Freeman Dyson (1966) • George Uhlenbeck (1970) |
1971–2010 | John Hasbrouck van Vleck (1974) • Nicolaas Bloembergen (1978) • Anatole Abragam (1982) • Gerardus 't Hooft (1986) • Pierre-Gilles de Gennes (1990) • Alexandr Poljakov (1994) • Carl Wieman, Eric Allin Cornell (1998) • Frank Wilczek (2002) • Leo Kadanoff (2006) • Edward Witten (2010) |
2011– | Michael Berry (2014) • Juan Maldacena (2018) • Daan Frenkel (2022) |