Lev Lopatin

Lev Lopatin

Narození	13. června 1855 Moskva
Úmrtí	21. březnajul. / 3. dubna 1920greg. (ve věku 64 let) Moskva
Alma mater	Lomonosovova univerzita a Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity
Vlivy	René Descartes, Gottfried Wilhelm Leibniz, George Berkeley, Maine de Biran, Vladimir Sergejevič Solovjov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Lev (Leo) Michajlovič Lopatin (rusky Лев Миха́йлович Лопа́тин; 1. června^jul./ 13. června 1855^greg. Moskva – 21. března 1920 tamtéž) byl ruský filozof a psycholog, jeden z hlavních představitelů filozofie personalismu v Rusku.^[1]

Lopatin byl profesorem Moskevské univerzity, po Grotově smrti redaktorem časopisu Otázky filozofie a psychologie (rusky Вопросы философіи и психологіи, Voprosy filosofii i psichologii).^[2] Po určitou dobu měl zálibu v spiritismu.^[3] Nikdy se neoženil. Před přáteli říkal, že člověk nezemře, dokud nesplní své životní poslání na zemi.^[4] Lopatin zemřel ve věku 64 let na chřipku zkomplikovanou zápalem plic.

Lopatin se ve své základní práci Pozitivní úkoly filozofie (rusky Положительные задачи философии, Položitělnyje zadači filosofii) a v článcích otištěných v časopise Voprosy filosofii i psichologii snažil vyvrátit materialismus a hlásal takzvaný „monistický spiritualismus“.^[1] Svět chápe jako jeden organismus, v jehož centru stojí jedno Absolutno: Bůh. Ten také vytváří početnost pozemských bytostí.^[2] Lopatin se nacházel pod vlivem Leibnizovy monadologie a přejal jeho teleologii. Základ světa tvoří podle Lopatinova tvrzení „tvůrčí síla ducha“, duchovní princip. Materiálnímu světu předchází „mravní ideál“, který má svobodu vůle a tvorby. Ve světě je mnoho „individuálních duchovních center“, které se vyznačují svojí nezávislou tvorbou. Filozof musí být proniknut spekulativním mysticismem a filozofie nemá vystupovat proti náboženství, ale v jednotě s náboženstvím.^[1]

Lenin v Materialismu a empiriokriticismu charakterizoval Lopatina jako „filosofického černosotněnce“, který zaměřil převážnou část svého zájmu na pomezní oblast filozofie a policajství.^[5]

• Dílo Лев Михайлович Лопатин ve Wikizdrojích (rusky)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лопатин, Лев Михайлович na ruské Wikipedii.

v češtině

• LENIN, Vladimir Iljič, 1984. Sebrané spisy. Svazek 18 (Materialismus a empiriokriticismus). Praha: Svoboda. Dostupné online.  Archivováno 7. 4. 2023 na Wayback Machine.
• LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Olomouc, Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola "Lopatin Lev Michajlovič", s. 252–254. 
• ŠČIPANOV, I. J., 1976. Personalismus. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 530–531.

v cizích jazycích

• КОРЕЛИНА, Н. П. За пятьдесят лет (Воспоминания о Л. М. Лопатине). Вопросы философии. 1993, čís. 11, s. 115—121. Dostupné online [cit. 2023-05-09]. (rusky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Lopatin na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Lopatin
• Колубовский Я. Heslo v encyklopedickém slovníku Brockhause a Jefrona (rusky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.