WikiMini

Ludwig Borchardt

Ludwig Borchardt
Narození5. října 1863
Berlín
Úmrtí12. srpna 1938 (ve věku 74 let)
Paříž
Místo pohřbeníKáhira
Povoláníarchitekt, historik umění, archeolog, historik architektury, egyptolog a sběratel umění
ChoťEmilie Borchardt
PříbuzníGeorg Hermann Borchardt (bratr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Borchardt (5. října 1863 Berlín12. srpna 1938 Paříž) byl německý architekt a egyptolog, zakladatel Německého archeologického ústavu v Káhiře. Vedl vykopávky v Abúsíru, Abú Ghurábu a El-Amarně, kde byla objevena busta královny Nefertiti.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ludwig Borchardt se narodil v roce 1863 jako druhé nejstarší ze šesti dětí židovsko-berlínské rodiny obchodníka Hermanna Borchardta a jeho ženy Berthy, rozené Levinové. Vystudoval architekturu a později egyptologii u Adolfa Ermana. Na jeho doporučení roku 1895 odcestoval do Káhiry a stal se členem mezinárodního týmu, který se podílel na stabilizačních opatřeních na chrámovém ostrově Philae, který byl ohrožen výstavbou první přehrady u Asuánu. V letech 1896 až 1899 byl úředníkem Egyptské památkové služby vedené Gastonem Masperem a podílel se na vytvoření generálního katalogu starožitností Egyptského muzea. V roce 1899 byl jmenován vědeckým atašé na německém generálním konzulátu v Káhiře.

Roku 1903 se Borchardt oženil s Emilií (Mimi) Cohenovou, dcerou zámožného židovského bankéře ve Frankfurtu nad Mohanem.

V roce 1904 nechal postavit dvoupatrovou budovu uprostřed rozsáhlých faraonských hřbitovů a v bezprostřední blízkosti Údolí králů na západní straně Théb jako pohodlné ubytování až pro deset osob. Dne 24. prosince 1904 byl Německý dům (Deutches Haus) slavnostně otevřen malou skupinou egyptologů a archeologů. V prvních deseti letech budova sloužila také jako penzion pro zaměstnance mezinárodních výzkumných institucí. Během 1. světové války byl Německý dům v roce 1915 zbourán britskými armádními orgány a v roce 1925 znovu postaven podle jeho plánů. V roce 1906 založil v Káhiře nezávislý Císařský německý ústav pro egyptské starožitnosti (DAI), jehož ředitelem byl jmenován v roce 1907. Válečná léta Borchardt strávil v Berlíně, do Káhiry se vrátil v roce 1923 a znovu se ujal své funkce. V roce 1928 odešel do důchodu a v roce 1931 založil v Káhiře svůj soukromý Institut pro egyptský stavební výzkum a klasická studia, ze kterého se v roce 1948 vyčlenil Švýcarský institut pro egyptskou architekturu a archeologii.

V roce 1933, pod tlakem německé komunity v Káhiře, Borchardt rezignoval na své čestné funkce v Egyptě a o rok později byl kvůli židovskému původu vyloučen z archeologického ústavu v Německu. V roce 1938 se snažil zachránit svůj majetek před nacisty a hrozila mu ztráta německého občanství. Neúspěšně se pokusil získat nové občanství v jiných zemích (USA, Velká Británie, Švédsko, Monako, Honduras, Albánie).[1]

Zemřel 12. srpna 1938 v nočním rychlíku cestou z Curychu do Paříže na infarkt.[1] Je pohřben v Káhiře.

Vykopávky v Egyptě

[editovat | editovat zdroj]

Borchardt byl zaměřen hlavně na starověkou egyptskou architekturu. V roce 1898 začal s vykopávkami v Abú Ghurábu , kde objevil sluneční chrám, který nechal postavit král Niuserre z 5. dynastie.[2] V letech 1902–1908 v čele expedice Německé orientální společnosti řídil vykopávky ve třech pyramidových komplexech v Abúsíru a významně přispěl k poznání jejich architektury.[3] Od roku 1911 vedl vykopávky v El Amarně, kde objevil dílnu sochaře Thutmose; mezi nálezy byla proslulá busta královny Nefertiti (nyní v Egyptském muzeu Berlín).

  • Baugeschichte des Amontempels von Karnak (1905)
  • Die Annalen und die zeitliche Festlegung des Alten Reiches der ägyptischen Geschichte (1917)
  • Quellen und Forschungen zur Zeitbestimmung der Ägyptischen Geschichte, 3 svazky (1917–1938)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ludwig Borchardt na anglické Wikipedii a Ludwig Borchardt na německé Wikipedii.

  1. a b VERNER, Miroslav; FARYOVÁ, Ivana. 200 let egyptologie. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8498-9. S. 220–221. 
  2. Verner, str. 221-224
  3. CERAM, C.W. Oživená minulost. Praha: Orbis, 1972. S. 122–123. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]