Maria Göppertová-Mayerová

Maria Göppertová-Mayerová
Narození28. června 1906
Katovice
Úmrtí20. února 1972 (ve věku 65 let)
San Diego
Alma materUniverzita v Göttingenu (do 1930)
PracovištěUniverzita Johnse Hopkinse (1930–1939)
Sarah Lawrence College (1941–1942)
Národní laboratoř Los Alamos (od 1945)
Argonne National Laboratory (1946–1959)
Kalifornská univerzita v San Diegu (1960–1972)
Kolumbijská univerzita
Oboryfyzika, jaderná fyzika, radioaktivita, kvantová mechanika, teoretická fyzika, fyzikální chemie, fotochemie a statistická mechanika
OceněníNobelova cena za fyziku (1963)
Národní ženská síň slávy (1996)
člen American Physical Society
společník Americké akademie umění a věd
Manžel(ka)Joseph Edward Mayer (od 1930)
DětiMaria Mayer
RodičeFriedrich Göppert
PodpisMaria Göppertová-Mayerová – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Göppertová-Mayerová (28. června 1906 Katovice, Polsko, tehdy Německo20. února 1972 San Diego, Kalifornie, USA)[1] byla americká fyzička německého původu.

V roce 1963 obdržela jako druhá žena po Marii Curie-Skłodowské Nobelovu cenu za fyziku za svůj výzkum atomového jádra. Při studiu atomového jádra objevila magická čísla a podala jejich vysvětlení pomocí slupkového modelu jádra.

Mládí

Narodila se v Katovicích, nyní patřících Polsku, jako jediné dítě svých rodičů. Když jí byly 4 roky, rodina se přestěhovala do Göttingenu, kde její otec získal profesorské místo na tamní prestižní univerzitu v Göttingenu. Otec byl Marii podle vlastních slov vždy blízký, zejména proto, že byl vědec.

V Göttingenu vychodila střední školu a nastoupila na soukromou vysokou školu vedenou sufražetkami, která měla za cíl připravit dívky ke studiu na skutečných univerzitách, zde úspěšně složila maturitu a následně udělal přijímací zkoušky na univerzitu v Göttingenu.

Vysokoškolské vzdělání

Na univerzitu nastoupila v roce 1924, nejprve studovala matematiku, kterou ve 20. letech 20. století z důvodu nedostatku učitelů tohoto předmětu studovala řada dívek. Jednou z jejích profesorek byla i Emmy Noetherová. Později se ale začala zajímat o fyziku, z níž v roce 1930 získala doktorský titul, ve své disertační práci navrhla zásadní myšlenku možné absorpce dvou fotonů jádrem atomu. [2] Ve 30. letech se zdálo nemožné tuto myšlenku ověřit, avšak pozdější vývoj laserů dovolil tuto hypotézu prokázat, když byla roku 1961 pozorována dvoufotonová excitace v krystalu europia. [3] Za tento zásadní příspěvek po ní byla pojmenována jednotka průřezu dvoufotonové absorpce. [4]

Spojené státy

Na počátku roku 1930 se vdala za chemika Josepha Mayera, jednoho z asistentů fyzika Jamese Francka.[5] Krátce nato se přestěhovali do USA, kde Joseph získal místo profesora chemie na Univerzitě Johnse Hopkinse. Maria profesorské místo nezískala, byla ale přijata jako asistentka, měla tedy přístup k vědeckému vybavení a rovněž vyučovala několik kurzů. V roce 1935 vydala další zásadní článek o dvojitém beta rozpadu. Brzy byla přijata jako profesorka na Chicagskou univerzitu. Mezitím se několikrát vrátila do Německa, kde spolupracovala s Maxem Bornem na kvantové mechanice. V roce 1933 se však k moci dostala NSDAP a mnoho akademiků včetně Borna a Francka ztratilo práci. Maria se tak definitivně vrátila do USA.

Roku 1937 přišel její muž Joseph o místo na univerzitě Johnse Hopkinse z neznámých důvodů, spekulovalo se o nepřátelském vztahu děkana k ženám na katedře přírodních věd a také o nepřátelském vztahu k německým vědcům. Oba byli přijati na Kolumbijskou univerzitu, Joseph jako profesor, Maria opět jako asistentka. Enrico Fermi ji požádal o prozkoumání valenčních orbitalů dosud neobjevených transuranových prvků. Ukázalo se, že tvoří novou sérii podobnou vzácným zeminám.

Projekt Manhattan

V roce 1941 získala Maria částečný úvazek na Sarah Lawrence College. O rok později začal Projekt Manhattan jehož se Maria rovněž účastnila, když spolupracovala s Haroldem Ureyem. Jejich cílem bylo najít způsob jak oddělit potřebný uran-235 od přírodního uranu, tvořeného převážně izotopem 238. Zkoumali tedy chemické a termodynamické vlastnosti hexafluoridu uranu a možnost separace fotochemickou reakcí. Ve 40. letech 20. století byla tato možnost neproveditelná, později s laserovými technologiemi se začala používat.

Mariin známý Edward Teller jí zajistil místo na Kolumbijské univerzitě, kde zkoumala vlastnosti hmoty a záření při extrémně vysokých teplotách, přítomných například při termonukleární explozi. V únoru byl její muž poslán do Tichomoří, proto nakrátko opustila New York a odešla do Los Alamos, ale brzy se vrátila, když se i její manžel vrátil z války v červenci roku 1945.

V roce 1946 získali Maria a její manžel Joseph profesorská místa na Chicagské univerzitě a Maria získala rovněž částečný úvazek v Argonne National Laboratory jako vedoucí teoretické skupiny. Zkoumala například problém kritičnosti tekutým kovem chlazeného jaderného reaktoru.

Slupkový jaderný model

V pozdních 40. letech vyvinula takzvaný slupkový model atomového jádra, publikovaný roku 1950. [6][7] Tento model vysvětluje, proč určitý počet nukleonů v jádře vede k zvlášť vysoké stabilitě tohoto jádra. Tato čísla nazval Eugene Paul Wigner jako magická, jsou to čísla 2, 8, 20, 28, 50, 82 a 126. Na tom samém problému pracovali ve stejné době rovněž němečtí vědci J. Hans D. Jensen, Otto Haxel a Hans Suess, kteří dospěli ke stejným výsledkům a publikovali je již v roce 1949. [8][9] Následně s nimi Maria navázala spolupráci, Jensen se stal spoluautorem její knihy. Za tento objev získali Maria Goeppert-Mayer, Hans Jensen a Eugene Paul Wigner v roce 1963 Nobelovu cenu za fyziku. [10]

Roku 1960 byla jmenována řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v San Diegu, krátce po příjezdu utrpěla mrtvici, přesto ještě několik let pokračovala ve výuce a práci. V roce 1965 byla zvolena do Americké akademie věd a umění. [11]

Smrt

Zemřela 20. února 1972 na následky infarktu z předchozího roku, po němž byla v kómatu. [12] S manželem (zemřel 1983) měli dvě děti, dceru Marii a syna Petera.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Goeppert-Mayer na anglické Wikipedii.

  1. Maria Goeppert-Mayer - Autobiography [online]. Nobelprize.org [cit. 2010-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Goeppert-Mayer M. Über Elementarakte mit zwei Quantensprüngen. Annals of Physics. 1931, s. 273–295. DOI 10.1002/andp.19314010303. Bibcode 1931AnP...401..273G. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. KAISER, W.; GARRETT, C.G.B. Two-photon excitation in CaF2:Eu2+. Physical Review Letters. 1961, s. 229–232. DOI 10.1103/PhysRevLett.7.229. Bibcode 1961PhRvL...7..229K. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. Two-Photon Absorption Measurements: Establishing Reference Standards. [online]. Australská národní univerzita, June 8, 2007 [cit. 2013-09-14]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. Maria Goeppert-Mayer [online]. [cit. 2014-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-17. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. GOEPPERT-MAYER, Maria. Nuclear configurations in the spin-orbit coupling model. I. Empirical Evidence. Physical Review. April 1950, s. 16–21. DOI 10.1103/PhysRev.78.16. Bibcode 1950PhRv...78...16M. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. GOEPPERT-MAYER, Maria. Nuclear Configurations in the Spin-Orbit Coupling Model. II. Theoretical Considerations. Physical Review. April 1950, s. 22–23. DOI 10.1103/PhysRev.78.22. Bibcode 1950PhRv...78...22M. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. HAXEL, Otto; JENSEN, J. Hans D.; SUESS, Hans. On the "Magic Numbers" in Nuclear Structure. Physical Review. June 1949, s. 1766–1766. DOI 10.1103/PhysRev.75.1766.2. Bibcode 1949PhRv...75R1766H. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. GOEPPERT-MAYER, Maria. On Closed Shells in Nuclei. II. Physical Review. June 1949, s. 1969–1970. DOI 10.1103/PhysRev.75.1969. Bibcode 1949PhRv...75.1969M. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. Maria Goeppert Mayer – facts [online]. NobelPrize.org [cit. 2013-07-09]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. Book of Members, 1780–2010: Chapter M [online]. American Academy of Arts and Sciences [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. Maria Goeppert-Mayer [online]. Soylent Communications [cit. 2013-09-14]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Göppertová-Mayerová na Wikimedia Commons
Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Autoritní data Editovat na Wikidatech