Maurice de Bunsen

Sir Maurice de Bunsen
Britský velvyslanec v Rakousku-Uhersku
Ve funkci: 1913 – 1914
Předchůdce	Sir Fairfax Cartwright
Nástupce	přerušení diplomatických styků
Britský velvyslanec ve Španělsku
Ve funkci: 1906 – 1913
Předchůdce	Sir Arthur Nicolson
Nástupce	Sir Arthur Henry Hardinge
Narození	8. ledna 1852
Úmrtí	21. února 1932 (ve věku 80 let)
Titul	baronet (1919)
Choť	Berta Lowry-Corry (od 1899)
Děti	Hilda Violet Helena de Bunsen Elizabeth Cicely Bunsen
Příbuzní	Mariette Salisbury-Jones[1], John Yerburgh[1] a Oscar Guy de Bunsen Yerburgh[1] (vnoučata)
Alma mater	Rugby School Christ Church
Profese	diplomat a politik
Ocenění	společník Řádu lázně velkokříž Královského řádu Viktoriina rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Commons	Maurice de Bunsen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Maurice de Bunsen, 1. baronet (anglicky Sir Maurice William Ernset de Bunsen, 1st Baronet Bunsen of Abbey Lodge) (8. ledna 1852 – 21. února 1932) byl britský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1877 a zastával řadu funkcí na diplomatických zastoupeních v Evropě i v zámoří. Jako britský velvyslanec ve Vídni (1913–1914) byl aktérem červencové krize v roce 1914, po přerušení diplomatických styků se vrátil do Anglie, ale uplatnil se ještě během první světové války. V roce 1919 byl penzionován s šlechtickým titulem baroneta.

Byl vnukem pruského diplomata Karla von Bunsen (1791–1860), který dlouhodobě působil ve Velké Británii a usadil se zde. Maurice se narodil jako mladší syn spisovatele Ernesta de Bunsen (1819–1903), po matce Elizabeth pocházel z anglické bankéřské rodiny Gurney. Po studiích v Oxfordu vstoupil v roce 1877 do diplomatických služeb a začínal na nižších postech na různých vyslanectvích. Jeho mentorem byl Richard Lyons a Maurice de Bunsen tak patřil ke skupině mladých diplomatů označovaných jako lyonská škola. V letech 1891–1894 byl tajemníkem vyslanectví v Tokiu a poté zastával funkci generálního konzula v Siamu (1894–1897). Po návratu do Evropy působil jako chargé d'affaires v Istanbulu (1897–1902) a poté byl velvyslaneckým radou v Paříži (1902–1905). V letech 1905–1906 byl krátce zplnomocněným ministrem v Lisabonu a v letech 1906–1913 velvyslancem ve Španělsku. Jako velvyslanec byl v roce 1906 zároveň jmenován členem Tajné rady.

Krátce před první světovou válkou byl britským velvyslancem ve Vídni (1913–1914), kde sehrál důležitou úlohu v červenci 1914, kdy sondoval cíle Rakouska-Uherska vůči Srbsku. Při této příležitosti také navštívil rakousko-uherského ministra zahraničí Leopolda Berchtolda na jeho soukromém sídle v Buchlovicích.^[2] Po vypuknutí války a přerušení diplomatických styků se vrátil do Londýna. V roce 1915 byl jmenován předsedou vládní komise (De Bunsenova komise), která měla definovat britskou zahraniční politiku na Blízký východ především ve vztahu k Osmanské říši, v roce 1918 ještě vedl mimořádnou diplomatickou misi do jižní Ameriky. V roce 1919 opustil diplomatické služby a odešel do soukromí. Téhož roku získal titul baroneta (1919). Za zásluhy byl nositelem Řádu lázně, velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří a velkokříže Viktoriina řádu.

Jeho manželkou byla Bertha Mary Lowry-Corry (1869–1954) z irského šlechtického rodu hrabat z Belmore. Měli spolu čtyři dcery, takže Mauricovým úmrtím titul baroneta zanikl.^[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maurice de Bunsen na Wikimedia Commons

• McMEEKIN, Sean: Červenec 1914. Poslední dny před válkou; Praha, 2014; 464 s. ISBN 978-80-264-0438-5
• SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Nakladatelství Epocha, Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9