Miguel Delibes
Miguel Delibes Setién | |
---|---|
Narození | 17. října 1920 Murcia |
Úmrtí | 12. března 2010 (ve věku 89 let) Valladolid |
Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
Místo pohřbení | Panteón de Hijos Vallisoletanos Ilustres |
Pseudonym | Max |
Povolání | spisovatel, romanopisec, novinář a advokát |
Stát | Španělsko Španělsko |
Alma mater | Univerzita ve Valladolidu |
Žánr | poezie a román |
Významná díla | EL HEREJE El camino Blahoslavení chudí duchem Lovcův deník |
Ocenění | Nadalova cena (1947) Fastenrathova cena (1957) Cena kněžny asturské za literaturu (1982) čestný doktor Univerzity ve Valladolidu (1983) čestný doktor Univerzity Complutense v Madridu (1987) … více na Wikidatech |
Děti | Miguel Delibes de Castro Germán Delibes de Castro |
Příbuzní | Léo Delibes (prastrýc) Alicia Delibesová Liniersová (neteř)[1] Jaime Gil de Biedma (bratrancův nebo sestřeničin syn)[2][3] |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miguel Delibes Setién (17. října 1920 Valladolid[4] — 12. března 2010 tamtéž[5]) byl španělský romanopisec a od roku 1975 člen Španělské královské akademie.[6]
Biografie
Zprvu se živil jako sloupkař a novinář v deníku El Norte de Castilla, které později řídil, dokud se postupně nezačal věnovat v první řadě svým románům. Delibes byl velkým znalcem kastilského rurálního prostředí, jeho flóry a fauny, a také příznivcem lovu.
Byl jedním z nejoceňovanějších španělských autorů doby po občanské válce (včetně Premio Nadal 1947 a Cervantesovy ceny 1993); množství jeho děl bylo zdramatizováno nebo sloužilo za předlohu filmovým projektům (např. dílo 'Blahoslavení chudí duchem').[7]
V roce 1946 se oženil s Ángeles de Castro,[8] se kterou měl sedm dětí.[9][10] Od roku 1998 trpěl rakovinou,[11] což mu znemožňovalo pokračovat v práci.
Díla přeložená do češtiny
- Lovcův deník (Diario de un cazador; Praha, Odeon 1972); přel. Josef Forbelský
- Můj synáček Sisí (Mi idolatrado hijo Sisí; Praha, Odeon 1978); přel. Olga Rychlíková
- Pět hodin s Mariem (Cinco horas con Mario; Praha, Vyšehrad 1972; in: Pět hodin s Mariem / Blahoslavení chudí duchem, Odeon 1986); přel. Jana Novotná
- Podobenství o trosečníkovi (Parábola del náufrago; Praha, Odeon 1986); přel. Blanka Stárková
- Spor o hlas pana Caya (El disputado voto del seňor Cayo; Praha, Vyšehrad 1983); přel. Jana Novotná
Fotogalerie
- Dům, v kterém se Miguel Delibes narodil (Valladolid)
- Miguel Delibes jako dítě
- Miguel Delibes v cca 60. letech 20. století
- Miguel Delibes (1991)
- Placa a Miguel Delibes en la Calle Santiago de Valladolid.
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online. [cit. 2018-01-20].
- ↑ El Adelantado de Segovia. Segovia. 9. prosince 2020. Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ MIGUEL DELIBES 1920-2010 | Especiales | elmundo.es [online]. www.elmundo.es [cit. 2015-12-30]. El Mundo. Dostupné online.
- ↑ Literatur: Der spanische Autor Miguel Delibes ist tot [online]. ZEIT ONLINE [cit. 2015-12-30]. Die Zeit. Dostupné online.
- ↑ Miguel Delibes Setién | Real Academia Española [online]. www.rae.es [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
- ↑ TKÁČOVÁ, Anna. iLiteratura - Delibes, Miguel [online]. iliteratura.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ↑ PAÍS, Ediciones El. Muere Miguel Delibes, alma del castellano [online]. EL PAÍS, 2010-03-12 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ PAÍS, Ediciones El. "Delibes gritaba: 'Soy el más feliz" [online]. EL PAÍS, 2010-08-28 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Los hijos de Miguel Delibes ultiman la futura fundación del escritor. nortecastilla.es [online]. www.elnortedecastilla.es [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Muere Miguel Delibes | Cultura | elmundo.es [online]. www.elmundo.es [cit. 2015-12-30]. El Mundo. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miguel Delibes Setién na Wikimedia Commons
- Osoba Miguel Delibes ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miguel Delibes
- Fundación Miguel Delibes
- (španělsky) Cátedra Miguel Delibes
Laureáti Cervantesovy ceny | |
---|---|
1976–2000 | Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000) |
2001–2020 | Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020) |
2021– | Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023) |