Sklářská huť František

Sklářská huť František v Sázavě

Účel stavby
návštěvnické centrum s expozicí
Základní informace
Výstavba	1882
Stavebník	Josef Kavalier
Současný majitel	Nadace Josefa Viewegha Sklářská huť František
Poloha
Adresa	Sázava, Česko Česko
Ulice	Na Kácku čp. 218
Souřadnice	49°52′42,57″ s. š., 14°54′40,83″ v. d.

Další informace
Rejstříkové číslo památky	103893 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklářská huť František je historická budova sklárny v Sázavě v okrese Benešov, v níž nyní sídlí Centrum sklářského umění. Jedná se o hodnotnou stavbu industriálního dědictví, reprezentující fenomén sklářství ve středních Čechách 2. poloviny 19. století s ojediněle zachovanými exempláři strojního zařízení. Od 13. dubna 2010 je areál kulturní památkou.^[1]

Historie

František Kavalír s manželkou Antonií koupili roku 1835 sázavský mlýn Na Kácku. V roce 1837 otevřeli první sklářskou huť, jež dostala jméno Svatoprokopská a později se jí přezdívalo Babička. V její bezprostřední blízkosti vznikla osada.^{[pozn. 1]} Roku 1882 jejich syn Josef založil druhou huť s pánvovou lesní pecí na přímý otop dřevem, která však zanedlouho přestala vyhovovat a již o rok později byla vyměněna za pec gázovou, u níž byl postaven i generátor na zplyňování dřeva. Stavba nové pece zaručila vyšší kvalitu produktů.^[2]^{[pozn. 2]} V roce 1939 probíhalo na Sázavě natáčení filmu Teď zas my (premiéra v kinech 21.4.1939, režie : Čeněk Šlégl).

V letech 1947–1948 byla vystavěna parabolická hala dle plánů Václava Knoblocha, k níž roku 1955 přibyl objekt rafinérie. Administrativní budovy byly přistavěny o tři roky později.^[3]

Poté co huť spotřebovala většinu paliva z okolí, začala v ní výroba ustávat a její odkaz zůstal pouze v místních názvech.^[2] Provoz byl ukončen v roce 1928 a po druhé světové válce v omezeném rámci obnoven. Huť sloužila jako učiliště a vznikaly v ní výrobky speciálního rázu. Objekt přilehlé rafinérie, s železobetonem vyztuženou stropní konstrukcí, byl adaptován na obchodní středisko.^[1]

Během prvních let 21. století došlo k odstranění novostaveb a prvků, které nekorespondovaly s historickou podobou sklářské hutě.^[4] V roce 2009 v ní bylo slavnostně otevřeno Centrum sklářského umění, jenž se zasazuje o zachování industriálního dědictví a tradic regionálního sklářství.^[2] Prostory slouží také galerijním účelům.^[5] Projekt byl iniciován Nadací Josefa Viewegha.^[6]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Sklářská huť František. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Sklářská huť František. Centrum sklářského umění Huť František v Sázavě [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ DVOŘÁKOVÁ, Eva; JIROUŠKOVÁ, Šárka; PEŠTA, Jan. 100 technikých a industriálních staveb Středočeského kraje. Praha: Titanic, 2008. 221 s. ISBN 978-80-86652-37-5. S. 164–165.
↑ SVOBODOVÁ, Jana. Vzkříšení sklárny Kavalierů, sázavské huti František. Časopis Stavebnictví [online]. EXPO Data, 2016-08-25 [cit. 2024-02-07]. Čís. 4. Dostupné online. ISSN 1802-2030.
↑ ŠEFROVÁ, Kateřina. Sklářské pece vyhasly, huť František přesto pokračuje. Hospodářské noviny [online]. 2014-10-09 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.
↑ HÁJKOVÁ, Věra. Sklářská huť František z roku 1882 dostala původní podobu. Bude v ní Centrum sklářského umění. iRozhlas [online]. 2013-11-27 [cit. 2024-02-07]. Dostupné online.

Poznámky

↑ Huť Babička se nedochovala.^[1]
↑ Zprvu se netěšily důvěře klientů, jelikož ti byli zvyklí na bublinaté sklo. Huť František díky dosažení vyšších teplot však dokázala produkovat čiré sklo bez bublin.^[2]