Tančírna (film)
Tančírna | |
---|---|
Původní název | Le Bal |
Země původu | Francie Francie Itálie Itálie Alžírsko Alžírsko Argentina Argentina |
Jazyk | norština |
Délka | 110 min |
Žánry | filmový muzikál historický film filmové drama |
Scénář | Ruggero Maccari Furio Scarpelli Ettore Scola Jean Penchenat |
Režie | Ettore Scola |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Francesco De Rosa Rossana Di Lorenzo Monica Scattini Marc Berman Geneviève Rey-Penchenat … více na Wikidatech |
Produkce | Mohammed Lakhdar-Hamina Giorgio Silvagni |
Hudba | Vladimir Cosma |
Kamera | Ricardo Aronovich |
Kostýmy | Ezio Altieri |
Střih | Raimondo Crociani |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 21. prosince 1983[1] |
Ocenění | Cena Davida di Donatello za nejlepší film |
Tančírna na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tančírna (francouzsky Le Bal, italsky Ballando ballando) je francouzsko-italsko-alžírský hraný film z roku 1983, který režíroval Ettore Scola. Ve filmu nejsou žádné dialogy; děj se odehrává pouze v prostoru tančírny v průběhu několika desetiletí.
Děj
Celý děj se odehrává v polopodzemním tanečním sále v Paříži. Skládá se z rámcového vyprávění zasazeného do současnosti a sedmi flashbacků, z nichž každý zachycuje období 20. století. Každý flashback končí momentkou, která vede (jako fotografie nad barem) k dalšímu flashbacku. Hrají vždy stejní herci/tanečníci, kteří ztvárňují různé postavy.
- 1983
Do ještě zavřené restaurace vchází starý číšník a provádí nezbytné přípravy. Na pódium postupně vstupuje devět žen za doprovodu skladby J'attendrai, společně pak jedenáct mužů při písni What Now My Love. Kapela začíná hrát a společnost tančí. Zatímco číšník nalévá kávu, začíná první flashback:
- 1936
Lidová fronta vyhrála volby a její příznivci slaví. Zatímco společnost tančí valse musette, do baru vstupuje vychloubačný boháč se svou svátečně oblečenou manželkou. Žena se nechá políbit tanečníkem (oblečený jako Jean Gabin v Pépé le Moko); její manžel se nejprve pokusí užít kokain a později spáchat sebevraždu. Tanečník ho zastaví a pár opustí bar. Poté do baru vchází zástupce politické pravice, proti čemuž tanečníci protestují.
- 1940
Probíhá bitva o Francii. Během náletu hledá několik lidí útočiště v restauraci. Když zazní konec náletu, většina z nich se vrátí ven; jen mladý pár jí talíř špaget.
- 1944
Taneční společnost se skládá téměř výhradně z žen, které vzpomínají na své muže na frontě. Jedna utápí své smutky v alkoholu. Zatímco rádio hraje We Gonna Hang Out the Washing on the Siegfried Line (ve francouzské verzi), do baru vstupuje francouzský kolaborant a důstojník Wehrmachtu. Rychle přepnou na německý kanál s písní Lili Marleen. Spolupracovník, který nemůže najít pro důstojníka partnerku, s ním nakonec sám tančí. Náhle se rozezní zvony míru a důstojník prchá. Druhá světová válka ve Francii právě skončila.
- 1945
Společnost slaví konec války s muži, kteří se vrátili domů. Bývalý kolaborant je obklopen davem, takže nemůže uniknout. Scéna náhle znovu zvážní, když se objeví jednonohý invalida, ale i on se přidá k tanečníkům.
- 1946
Do Paříže proniká americká kultura. Zatímco hraje hit Glenna Millera In the Mood, číšník zkouší novou Coca-Colu a společnost zkouší nový tanec swing. Bývalý kolaborant přivede do baru dva GI; jeden má trubku a hraje La vie en rose. Kolaborant tajně prodává zboží na černém trhu tanečníkům.
- 1956
Zatímco hraje mexické combo, společnost nejprve tančí sambu a poté tango. Do baru vstupuje skupina chuligánů a tančí rock and roll. V Africe zuří alžírská válka; statný Francouz vezme alžírského tanečníka na záchod, kde ho zbije. Komisař, který se pak objeví (připomíná Jeana Gabina jako komisaře Maigreta), omylem zatkne krvácejícího Severoafričana.
- 1968
Během studentských nepokojů, po pouliční rvačce, demonstranti prchají do neosvětleného tanečního sálu, kde tančí na Michelle od Beatles.
- 1983
Návrat do současnosti. Společnost přestává tančit; postupně jeden po druhém opouštějí tančírnu. Číšník probudí krátkozrakou dámu, která si myslí, že je konečně požádána o tanec. Uvědomí si svou chybu a jde také domů. Film končí s vypnutými světly.
Obsazení
Étienne Guichard | mladý profesor |
Régis Bouquet | majitel tančírny |
Francesco De Rosa | mladý číšník |
Arnault LeCarpentier | student |
Liliane Delval | studentka |
Danielle Rochard | dívka |
Nani Noël | šťastná dívka |
Aziz Arbia | alžírský tanečník |
Marc Berman | hudebník |
Geneviève Rey-Penchenat | hudebnice |
Michel van Speybroeck | krásný tanečník |
Rossana Di Lorenzo | dáma na večer |
Michel Toty | dělník |
Raymonde Heudeline | dělnice |
Ocenění
- Oscar: nominace v kategorii nejlepší cizojazyčný film
- César: ocenění v kategoriích nejlepší film (společně s Našim láskám), nejlepší režie a nejlepší filmová hudba; nominace v kategorii nejlepší kamera
- Berlinale: Stříbrný medvěd za nejlepší režii (Ettore Scola)
Reference
- ↑ Le Bal (1983): Release Info [online]. IMDb [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
César pro nejlepší film | |
---|---|
1976–1979 | 1976 Stará puška (Robert Enrico) • 1977 Pan Klein (Joseph Losey) • 1978 Prozřetelnost (Alain Resnais) • 1979 Peníze těch druhých (Christian de Chalonge) |
1980–1989 | 1980 Tess (Roman Polański) • 1981 Poslední metro (François Truffaut) • 1982 Boj o oheň (Jean-Jacques Annaud) • 1983 Práskač (Bob Swaim) • 1984 Tančírna (Ettore Scola) společně s Našim láskám (Maurice Pialat) • 1985 Prohnilí (Claude Zidi) • 1986 Tři muži a nemluvně (Coline Serreau) • 1987 Thérèse (Alain Cavalier) • 1988 Na shledanou, chlapci (Louis Malle) • 1989 Camille Claudelová (Bruno Nuytten) |
1990–1999 | 1990 Příliš krásná (Bertrand Blier) • 1991 Cyrano z Bergeracu (Jean-Paul Rappeneau) • 1992 Všechna jitra světa (Alain Corneau) • 1993 Noci šelem (Cyril Collard) • 1994 Smoking / No Smoking (Alain Resnais) • 1995 Divoké rákosí (André Téchiné) • 1996 Nenávist (Mathieu Kassovitz) • 1997 Nevinné krutosti (Patrice Leconte) • 1998 Stará známá písnička (Alain Resnais) • 1999 Vysněný život andělů (Érick Zonca) |
2000–2009 | 2000 Venuše, salon krásy (Tonie Marshall) • 2001 Někdo to rád jinak (Agnès Jaoui) • 2002 Amélie z Montmartru (Jean-Pierre Jeunet) • 2003 Pianista (Roman Polański) • 2004 Invaze barbarů (Denys Arcand) • 2005 Únik (Abdellatif Kechiche) • 2006 Tlukot mého srdce se zastavil (Jacques Audiard) • 2007 Lady Chatterleyová (Pascale Ferran) • 2008 Kuskus (Abdellatif Kechiche) • 2009 Séraphine (Martin Provost) |
2010–2019 | 2010 Prorok (Jacques Audiard) • 2011 O bozích a lidech (Xavier Beauvois) • 2012 Umělec (Michel Hazanavicius) • 2013 Láska (Michael Haneke) • 2014 Kluci a Guillaume, ke stolu! (Guillaume Gallienne) • 2015 Timbuktu (Abderrahmane Sissako) • 2016 Fatima (Philippe Faucon) • 2017 Elle (Paul Verhoeven) • 2018 120 BPM (Robin Campillo) • 2019 Střídavá péče (Xavier Legrand) |
2020–dodnes | 2020 Bídníci (Ladj Ly) • 2021 Sbohem, blbci! (Albert Dupontel) • 2022 Ztracené iluze (Xavier Giannoli) • 2023 Noc 12. (Dominik Moll) |