Vladimír Smutný
| prof. MgA. Vladimír Smutný | |
|---|---|
 Vladimír Smutný v roce 2010 | |
| Narození | 13. července 1942 (81 let) Praha, Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Národnost | Češi |
| Alma mater | FAMU |
| Povolání | kameraman |
| Ocenění | 8 Českých lvů za nejlepší kameru |
| Děti | Barbora Smutná, Viktor Smutný, Marie Smutná, Robert Smutný |
| Příbuzní | Jitka Smutná (sestra)[1] Eduard Smutný (bratr) Tomáš Smutný (bratr) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Smutný (* 13. července 1942 Praha) je český kameraman a fotograf, držitel osmi Českých lvů za nejlepší kameru. Mezi filmy, na kterých spolupracoval, patří oscarový Kolja (1996, Cena za kameru v Madridu), Smrt krásných srnců (1986), Skalpel, prosím (1985), Tmavomodrý svět (2001), Tobruk (2008), Po strništi bos (2017) nebo Nabarvené ptáče (2019).
Osobní život
Jeho otec pracoval jako fotograf a strýc byl kameramanem krátkometrážních filmů. Po absolvování Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění oboru kamera začal pracovat jako reklamní fotograf v podniku Tesla Holešovice a zároveň byl zaměstnán u Krátkého filmu Praha. Roku 1974 se stal pomocným kameramanem na Barrandově. Jeho první prací v roli hlavního kameramana byl film Julia Matuly Poslední vlak z roku 1982. Dlouhodobě spolupracuje s režiséry Janem Svěrákem nebo Jaroslavem Soukupem.
Od 90. let spolupracoval na řadě zahraničních projektů, například seriálu Barun Gold (1991, Nizozemsko), filmech Love Lies Bleeding (1999), Triceratops/River Adventure Quere Line Videos (1999, oba USA), The Vij (2009, Rusko) nebo seriálové řadě komisaře Maigreta (1991–2005, Francie).
Osmého Českého lva za nejlepší kameru obdržel za Marhoulův černobílý snímek Nabarvené ptáče z roku 2019. Inspirací pro technické pojetí filmu se pro něj stala Vláčilova Marketa Lazarová, kterou zhlédl v roce 1969, a uvedl: „Byl to pro mě takový zážitek, že jsem se o něco takového chtěl pokusit sám.“ [2]
V prosinci 2017 byl jmenován profesorem pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Kamera na Akademii múzických umění.[3][4]
Filmografie
Hlavní kameraman
- 1982 – Poslední vlak
- 1982 – Schůzka se stíny
- 1983 – Zánik samoty Berhof
- 1984 – Vyhrávat potichu
- 1984 – Vlak dětství a naděje
- 1985 – Skalpel, prosím
- 1985 – Duhová kulička
- 1986 – Dobré světlo
- 1986 – Hry pro mírně pokročilé
- 1986 – Smrt krásných srnců
- 1987 – Discopříběh
- 1987 – Pravidla kruhu
- 1988 – Kamarád do deště
- 1988 – Prokletí domu Hajnů
- 1989 – Něžný barbar
- 1989 – Něžná revoluce
- 1990 – Divoká srdce
- 1990 – Jen o rodinných záležitostech
- 1990 – Keď hviezdy boli červené
- 1990 – Divoká srdce
- 1991 – Discopříběh 2
- 1992 – Kamarád do deště II. – Příběh z Brooklynu
- 1993 – Svatba upírů
- 1993 – Městem chodí Mikuláš
- 1993 – Zámek v Čechách
- 1996 – Kolja
- 1996 – Lea
- 1997 – Výchova dívek v Čechách
- 1998 – Panství
- 2001 – Tmavomodrý svět
- 2003 – Král zlodějů
- 2003 – Mazaný Filip
- 2007 – Vratné lahve
- 2007 – Stop
- 2008 – Tobruk
- 2008 – Květy sakury
- 2009 – Oko ve zdi
- 2009 – Ženy mého muže
- 2010 – Kuky se vrací
- 2011 – Poupata
- 2012 – Líbáš jako ďábel
- 2013 – Všiváci
- 2014 – Tři bratři
- 2017 – Po strništi bos
- 2018 – Tátova volha
- 2018 – Zlatý podraz
- 2019 – Nabarvené ptáče
Zahraniční projekty – výběr
- 1992 – La peur (Francie)
- 1994 – Bruin goud (Nizozemsko)
- 1998 – Winter 89 (Nizozemsko)
- 1999 – Maigret (1999–2005, 11 dílů, seriál, Francie)
- 1999 – Love lies bleeding (USA)
- 2004 – Bel ami (Belgie)
- 2005 – The Headsman (Německo)
- 2009 – The Viy (Rusko)
- 2009 – Ženy mojho muža (Slovensko)
Výběr ocenění
Český lev za nejlepší kameru (8 cen)
- 1997 – Lea
- 2001 – Tmavomodrý svět
- 2003 – Mazaný Filip
- 2004 – Král zlodějů
- 2008 – Tobruk
- 2011 – Poupata
- 2017 – Po strništi bos
- 2019 – Nabarvené ptáče
Odkazy
Reference
- ↑ Ponižující byl vlastní strach, říká o zkušenosti s StB Jitka Smutná. iDNES.cz [online]. 2017-06-07 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online.
- ↑ Vladimír Smutný: Inspirovala mě Marketa Lazarová. V Nabarveném ptáčeti jsem se chtěl pokusit o takový obraz. Český rozhlas, Vltava [online]. Český rozhlas, 2020-03-08 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online.
- ↑ Zeman jmenoval 52 profesorů. Odsouhlasil všechny navržené kandidáty. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-12-13 [cit. 2018-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Ovčáček. Prezident republiky podepsal jmenovací dekrety nových profesorů [online]. Pražský hrad / Prezident ČR, 2017-12-13 [cit. 2018-01-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Smutný
- Vladimír Smutný na Kinoboxu
- Vladimír Smutný v Česko-Slovenské filmové databázi
- Vladimír Smutný v Internet Movie Database (anglicky)
- Vladimír Smutný v informačním systému abART
| Český lev za nejlepší kameru | |
|---|---|
| Jaroslav Brabec (1993) • F. A. Brabec (1994) • Juraj Šajmovič (1995) • F. A. Brabec (1996) • Vladimír Smutný (1997) • Martin Štrba (1998) • Jiří Macák, Jaroslav Brabec, Martin Čech (1999) • F. A. Brabec (2000) • Vladimír Smutný (2001) • Jaroslav Brabec (2002) • Vladimír Smutný (2003) • Vladimír Smutný (2004) • Diviš Marek (2005) • Jaromír Šofr (2006) • Ramunas Greičius (2007) • Vladimír Smutný (2008) • Karl Oskarsson (2009) • Jaromír Kačer (2010) • Vladimír Smutný (2011) • Adam Sikora (2012) • Martin Štrba (2013) • Štěpán Kučera (2014) • Petr Koblovský (2015) • Martin Štrba (2016) • Vladimír Smutný (2017) • Diviš Marek (2018) • Vladimír Smutný (2019) • Martin Štrba (2020) • Štěpán Kučera (2021) • Jan Baset Střítežský (2022) • Filip Marek (2023) | |
| Český lev za dlouholetý umělecký přínos českému filmu | |
|---|---|
| František Vláčil (1993) • Jan Švankmajer (1994) • Karel Kachyňa (1995) • Jiří Menzel (1996) • Miloš Forman (1997) • Jiří Krejčík (1998) • Miroslav Ondříček (1999) • Věra Chytilová (2000) • Otakar Vávra (2001) • Juraj Jakubisko (2002) • Theodor Pištěk (2003) • Stella Zázvorková (2004) • Jan Němec (2005) • Ivan Passer (2006) • Vojtěch Jasný (2007) • Juraj Herz (2008) • Jana Brejchová (2009) • Zdeněk Svěrák (2010) • Josef Somr (2011) • Karel Černý (2012) • Vladimír Körner (2013) • Drahomíra Vihanová (2014) • Stanislav Milota (2015) • Eva Zaoralová a Jiří Bartoška (2016) • Alois Fišárek (2017) • Věra Plívová-Šimková (2018) • Jaromír Kallista (2019) • Hynek Bočan (2020) • Ivo Špalj (2021) • Marcela Pittermannová (2022) • Vladimír Smutný (2023) | |
Portály: Film | Lidé
