Johann Bernhard von Rechberg
Johann Bernhard hrabě von Rechberg und Rothenlöwen | |
---|---|
(litografie, 1863, Josef Kriehuber) | |
Rakouský ministerský předseda | |
Ve funkci: 21. srpna 1859 – 4. února 1861 | |
Předchůdce | Karl Ferdinand Buol-Schauenstein |
Nástupce | arcivévoda Rainer |
Rakouský ministr zahraničí | |
Ve funkci: 17. května 1859 – 27. října 1864 | |
Předchůdce | Karl Ferdinand Buol-Schauenstein |
Nástupce | Alexandr Mensdorff-Pouilly |
Rakouský vyslanec u Německého spolkového sněmu | |
Ve funkci: 12. října 1855 – 4. května 1859 | |
Předchůdce | Anton Prokesch von Osten |
Nástupce | Alois Kübeck von Kübau |
Civilní guvernér v Miláně | |
Ve funkci: 1853 – 1855 | |
Nástupce | Friedrich von Thun-Hohenstein |
Rakouský vyslanec v Turecku | |
Ve funkci: 1851 – 1853 | |
Nástupce | Karl Ludwig von Bruck |
Doživotní člen Panské sněmovny | |
Ve funkci: 18. dubna 1861 – 26. února 1899 | |
Narození | 17. července 1806 Řezno |
Úmrtí | 26. února 1899 (ve věku 92 let) Vídeň |
Choť | Lady Barbara Jones (od 1834) |
Rodiče | Aloys von Rechberg |
Příbuzní | Albert von Rechberg (sourozenec) |
Profese | diplomat a politik |
Ocenění | Řád zlatého rouna Řád železné koruny rytíř Řádu zlatého rouna Královský uherský řád sv. Štěpána |
Commons | Johann Bernhard von Rechberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Bernhard hrabě von Rechberg und Rothenlöwen (německy Johann Bernhard Eustach Ludwig Joseph Hermann Johann Nepomuk Karl Anton Wilibald August Graf von Rechberg und Rothenlöwen ) (17. července 1806 Řezno – 26. února 1899 Altkettenhof, Schwechat, Dolní Rakousko) byl německý šlechtic, rakouský diplomat a státník. Od roku 1828 působil v rakouských diplomatických službách, zastával různé funkce v řadě evropských zemí (Prusko, Velká Británie, Belgie, Švédsko) i v zámoří (Brazílie). V letech 1859–1864 byl rakouským ministrem zahraničí (v letech 1859–1861 zároveň ministerským předsedou).[1] Od roku 1864 žil v soukromí, byl členem Panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu z Bavorska uváděného již ve 12. století, v této linii povýšeného v roce 1810 do hraběcho stavu. Narodil se jako mladší syn bavorského diplomata a státního ministra hraběte Aloise Rechberga (1766–1849).[2] Studoval na univerzitách ve Štrasburku a Mnichově, kvůli účasti v souboji se ale dostal do nemilosti bavorského krále Ludvíka I. a v roce 1828 přešel do diplomatických služeb Rakouského císařství. V rakouské diplomacii začínal jako attaché v Berlíně (1829), dále byl vyslaneckým radou v Londýně (1830), zplnomocněncem v Darmstadtu (1833) a Bruselu (1837). V letech 1839–1841 působil ve Vídni v úřadu státního kancléře, poté byl vyslaneckým radou ve Stockholmu a v letech 1843–1847 vyslancem v Rio de Janeiro. V roce 1847 se vrátil do Rakouska a v revolučním roce 1848 pomohl odvolanému kancléři Metternichovi na jeho útěku do Anglie, kde měl kontakty z předchozího diplomatického působení (z Vídně odjeli v březnu 1848 s finanční podporou bankéřské rodiny Rothschildů.[3]
Po návratu do Evropy byl v červenci 1848 jmenován rakouským zplnomocněncem u frankfurtského parlamentu. V letech 1851–1853 byl vyslancem (s titulem internuncius) v Istanbulu, poté byl přeložen do Itálie a jako civilní guvernér byl zástupcem místodržitele maršála Radeckého v Miláně (1853–1855). Poté se vrátil do Frankfurtu a v letech 1855–1859 byl prezidiálním vyslancem u Německého spolku (byl zástupcem rakouského císaře, který ve funkci prezidenta formálně figuroval v čele Německého spolku).[4] V důsledku neúspěšné války se Sardinií byl povolán do Vídně a po rezignaci Karla Buol-Schauensteina byl v květnu 1859 jmenován rakouským ministrem zahraničí,[5], přesně c. k. ministrem císařského domu a zahraničních záležitostí (k. und k. Minister des kaiserlichen Hauses und des Aussern).[6] Ood srpna 1859 byl i předsedou ministerské rady (funkce ministerského předsedy se vzdal v únoru 1861 a nadále zůstal jen ministrem zahraničí).[7][8] Na rozdíl od svých předchůdců našel společnou řeč s pruským kancléřem Bismarckem, s nímž měl přátelské vztahy. V roce 1863 doprovázel císaře Františka Josefa na sněm německých panovníků ve Frankfurtu. Po boku Pruska se Rakousko zapojilo do války s Dánskem (1864), která pro Rakouské císařství znamenala zisk Holštýnska.[9] V další fázi snah o úpravy poměru v Německu se ale Rechberg dostal do sporu s Bismarckem a kritizován byl i v Rakousku. V říjnu 1864 rezignoval na funkci ministra zahraničí a odešel do soukromí.
Během své kariéry obdržel řadu ocenění v Rakousku i v zahraničí. Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1850) a velkokříže uherského Řádu sv. Štěpána (1860).[10] Při odchodu do výslužby získal Řád zlatého rouna (1864).[11] Dále byl nositelem pruského Řádu černé orlice (1860), velkokříže hannoverského Řádu Guelfů (1855), švédského Řádu polární hvězdy (1843) nebo mexického císařského Řádu Guadalupe (1864). Další ocenění získal také v několika německých zemích včetně rodného Bavorska. Od roku 1835 byl c. k. komořím a v roce 1850 byl jmenován c. k. tajným radou.[12] V roce 1861 se stal doživotním členem rakouské Panské sněmovny,[13] jejího zasedání se příležitostně zúčastňoval do roku 1879.
V roce 1852 koupil zámek Altkettenhof ve městě Schwechat poblíž Vídně. Zámek byl v minulosti majetkem vymřelého rodu Blümegenů, Johann Rechberg jej koupil od dalších majitelů a v srpnu 1864 zde hostil kancléře Bismarcka. V roce 1872 prodal zámek potomkům bohatého podnikatele v pivovarnictví Anton Drehera. Vymínil si ale doživotní užívání zámku a také zde zemřel, rodina Dreherů se sem pak nastěhovala až počátkem 20. století.[14]
V roce 1834 se oženil s Barbarou Jones (1813–1894), která pocházela z irské šlechtické rodiny a byla dcerou 6. vikomta Ranelagha, svatba se konala na zámku Donzdorf, rodovém sídle Rechbergů ve Württembersku. Z jejich manželství se narodil jediný syn Alois (uváděný též jako Louis) (1835–1877), který byl c. k. komořím. Oženil se s lantkraběnkou Luisou Marií z Fürstenbergu (1840–1925) a měl s ní čtyři dcery.[15]
Johannův starší bratr Albrecht Ulrich (1803–1885) vlastnil několik panství ve Württembersku a Bavorsku, v obou těchto zemích byl také dědičným členem horní sněmovní komory.[16]
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 21.; Praha, 1904 (reprint 2000); s. 530 (heslo Rechberg) ISBN 80-7185-298-8
- ↑ Rodokmen rodu Rechbergů dostupné online
- ↑ HERRE, Franz: Metternich; Praha, 1996; s. 307–308 ISBN 80-85821-36-2
- ↑ Seznam představitelů Rakouska u Německého spolku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 583
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes, 1860, Vídeň, 1860; s. 142 dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 585
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Rakousku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 303
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 60, 64, 87 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 193, 198
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 204, 209 dostupné online
- ↑ Johann Bernhard von Rechberg na webu rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Dějiny zámku Altkettenhof na oficiálním webu města Schwechat dostupné online
- ↑ Rodina Johanna Bernharda Rechberga na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodina Rechberg und Rothenlöwen in: Gothaisches Hofkalender auf das Jahr 1859, Gotha, 1859; s. 260 [1]
Literatura
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernhard von Rechberg na Wikimedia Commons
- Johann Bernhard von Rechberg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Johann Bernhard von Rechberg in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Johann Bernhard von Rechberg in: Encyclopedia Britannica
Ministři zahraničí Rakouska | ||
---|---|---|
Habsburská monarchie | Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804) | |
Rakouské císařství | Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867) | |
Rakousko-Uhersko | Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918) | |
První Rakouská republika a Rakouský stát | Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938) | |
Druhá Rakouská republika | Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021) |